Některý články mám vymyšlený dlouho dopředu, nějaký píšu z fleku a na některý mi přijde vlaštovka od vás. A dnes je to právě ten poslední případ. Na asku mi občas přistanou otázky, nad kterýma nestačím valit oči - někdy nechápu, co je komu do toho a někdy si zas říkám, kdo něco takovýho vyplodí. Nicméně zrovna včera jsme s Kubou před prací vyrazili na brunch do našeho oblíbenýho Cacaa, já si tam krásně pofotila s novým objektivem (25mm), takže mám spoustu fotek, a chtěla jsem k nim vymyslet nějaký téma na článek, protože se o ně s vámi chci podělit. A pak mi přišla ta otázka, která s tím vlastně docela dobře souvisela.
Proč netrávím víc času s kamarádkama, proč chodím většinou všude s Kubou? Vždyť s ním přece bydlím, tak proč nejdu na snídani radši s holkama?
Já už jsem na téma vztahů a péče o ně jednou psala, ale nejspíš není na škodu si tyhle věci občas zopakovat, takže vám ten svůj pohled teda povím.
Myslím si, že většina z vás ví, jaký to je, když máte spoustu povinností a nezbývá vám čas na všechno, co byste rádi dělali. Já mám momentálně nabitej každej den a vůbec se nezastavím. Jsem z toho vyčerpaná a často bez nálady. Na poloviční úvazek pracuju, do toho chodím do školy, píšu diplomku, začínám se připravovat na lednový státnice a do toho se samozřejmě věnuju blogu a instagramu, což zabere taky mnohem víc času, než by čekal kdokoliv, kdo se v tomhle odvětví nepohybuje. Vím i jaký to je, když nemáte na práci nic, každej den můžete stávat v deset, půl dne trávit ve fitku a zbytek času chodit po kafíčkách s kamarádkama. Taky jsem to zažila a bylo to fajn, vybrala jsem si ale teď trochu jinou cestu, chtěla jsem udělat něco pro svojí budoucnost, osamostatnit se, získat pracovní zkušenosti. Tím pádem se můj volnej čas scvrkl na pár hodin týdně a i ty musím mít pečlivě rozvržený, abych stihla to, co chci. Prioritou v mým volným čase je přítel, rodina a fitko. Domů stíhám jezdit jednou za 14 dní na víkend, do fitka bych chtěla chodit obden, ale ani to momentálně nezvládám a s přítelem sice bydlím - to ano a je to nejskvělejší - ale rozhodně to neznamená, že spolu budeme trávit jen chvilky doma, když se tam zrovna večer potkáme.
O vztahy se musí pečovat, jakmile začnete brát partnera jako samozřejmost, je začátek konce. Taky byste přece nechtěli, aby vás partner bral jako svojí jistotu, který se není třeba věnovat a nic s ní podnikat. Hlavně, že spolu bydlíte, přece. To je přece všechno.
No není no.
Nejhezčí na vztahu jsou společný chvilky a ano, někdy to je společný koukání na film v posteli s kýblem zmrzliny k tomu, ale nemůže to být jediná věc. Je třeba si na druhého najít čas a ukázat mu, že vám to za to stojí, že dáte přednost jemu a že chcete trávit čas s ním - aktivně! Zajít si zacvičit, zajít na procházku, podívat se po obchodech, dát si někde kafe nebo něco dobrýho. My třeba chodíme na snídaně. Je to prostě naše! Stejně tak mám ráda, když mě přítel vyzvedne v práci a jdem si sednout na kafe, kde mu povím o tom, co se přes den dělo. Ráda s ním chodím cvičit, protože mi umí poradit a jsme schopný si navzájem pomoct a povzbuzovat se. Ráda s ním nakupuju, protože se mu chci líbit, tak chci jeho rady. Ráda s ním fotím věci na blog, protože už to má v ruce, ví, jak si fotku představuju a je schopnej mi se vším pomoct. Ráda mu jen tak volám, abych mu řekla nějakou blbost, která mi připomene něco, co s náma souvisí. Tak to prostě mám. Pro mě je můj přítel i můj nejlepší kamarád a řeknu vám, že takovej vztah je k nezaplacení (a to mi věřte, že to mám s čím srovnat!).
Nemám tolik času, kolik bych chtěla a potřebovala na to, abych ho rozdělila mezi všechny lidi, se kterýma bych se chtěla vídat a proto si musím určit priority, každej to tak máme, každej to známe. Mám aspoň to štěstí, že svoje blogerský kámošky pravidelně potkávám na blogerských akcích, kde se sejdem, popovídáme, něco smlsnem a pofotíme. Takový chvilky mám ráda a vážím si jich. Možná si toho všechno vážím i víc, než když jsem na všechno měla času dost.
Chtěla jsem tím říct hlavně jedno - pokud máte partnera a bydlíte s ním, nenechte váš vztah zakrnět tím, že spolu přestanete cokoliv podnikat. Vždyť je skvělý se občas vyfiknout a vyrazit si někam na rande, užít si to, být tam jen jeden pro druhýho s telefonama na dně kabelky.
A víte jak - láska prochází žaludkem a to v každém věku!
