Jsem typická žena sběračka. Sbírám oblečení, kabelky, boty, hodinky. A přitom točím dokola pořád ty stejný věci. Při blížícím se výprodeji šatníku (už tuhle neděli v Praze v The Senses - více info TU - koujete přijít!!!!) váhám nad každým vyřazeným kusem a pětkrát měním názor, jestli ho teda prodám nebo se-třeba-někdy-bude-ještě-hodit-a-bude-mi-líto-že-jsem-se-ho-zbavila. Eeeehm. Oblečení mám plný skříně a většinu z něj nenosím. Většina jsou navíc nekvalitní věci sehnaný ve slevách nebo ze spoluprácí se zahraničníma e-shopama. V tomhle jsem se naštěstí poslední dobou HODNĚ zlepšila. Mnohem míň nakupuju, protože vlastně ani nemám za co a když už, tak jdu po konkrétní věci. A taky po kvalitní věci. Myslím, že na tohle si každej musí přijít sám a u mě ten moment nastal ve chvíli, kdy se mi podařilo naskladnit pár kvalitních kusů oblečení a na vlastní oči jsem viděla ten rozdíl. A na vlastní kůži ho i cítila. Neříkám, že všechno, co jsem si kdy objednala ze zahraničí jsou hadry, i když většina jsou, přesto je pár kusů, ke kterým se občas ráda vrátím. Základy šatníku se ale vyplatí mít opravdu kvalitní. A kabelky a boty. Protože v konečným důsledku jsou to právě detaily, co dodaj outfitu šmrnc nebo ho uplně shoděj. No a všechny věci, co mám dnes na sobě jsou právě z mého období prozření a orientace na kvalitnější věci. Pořád nevydělávám tolik peněz, abych si mohla nakupovat v COSu (ale všechno bude, jednou jo!!), ale konečně mi dává větší smysl investovat do trochu dražšího kousku než si koupit pět triček ve slevě.
