Včera jsme s přítelem vyrazili do JumpParku a já jsem z toho ještě dnes tak nadšená, že jsem se rozhodla se s Vámi o ten zážitek podělit a ukázat Vám pár vtipných fotek. Pokud se sem ale chodíte vyloženě pokoukat líbivýma kvalitníma fotkama, tak radši článek neotevírejte, tenhle je totiž trochu víc "real-life" a jde mi hlavně i to, abyste viděli, jaký štěstí a radost z těch fotek vyzařuje, protože si myslím, že v tomhle případě Vás to zaručeně naláká víc! Já jsem kdysi chodila na jumping ve formě lekcí s trenérkou a když jsem zjistila, že je v Praze tahle obří hala, kde se člověk dokonale vyřádí, několik týdnů jsem otravovala s tím, ať už tam jdem. Předevčírem večer jsem konečně sedla k rezervačnímu systému a na další den nám zamluvila jednu hodinu. Rezervace jsou mimochodem naprosto nutný, protože to má omezenou kapacitu, aby mohl skákat každej a nemuseli jste se s někým střídat, takže naslepo Vás tam prostě nepustěj. JumpPark najdete ve Strašnicích a za hodinu zaplatíte jako student 170,-. Přišlo mi to nejdřív jako dost peněz, ale zpětně uznávám, že to za to jednoznačně stojí, nepamatuju si, kdy jsem byla naposled tak moc vysmátá, unavená a pře-endorfinovaná. Co se týká organizace, tak kapacita lidí v naší hodině byla vyčerpaná a přitom jsme se s nikým nepletli a nikde nemuseli čekat. Hlavně v zadní rozlehlé částí je těch trampolín snad 50 vedle sebe. Vpředu jsou pak tři na skoky do molitanů (kam se mi jednou povedlo zajet tak hluboko, že jsem se nemohla vyhrabat ven a molitan vykašlávám ještě dnes! :D) a pak ještě prostor pro basket a vybíjenou na trampolínách. Rozhodně si teda vyberete a rozhodně si taky během tý hodiny budete muset chvíli odpočnout. Je to slušná makačka, já se zezačátku docela bála a bolely mě kolena, jak to bylo pro mě nezvyklý, ale zhruba po čtvrt hodině už jsem se aklimatizovala a skákala jak ďas. A padala. A padala. A padala :D. Protože mi pak vždycky najednou vypověděly nohy a šla jsem k zemi.
