Já Vás zdravím z Djerby, kde teď na týden pobývám a přestože mi už po dvou dnech praská paměťová karta na foťáku, ráda bych se ještě s Vámi vrátila pár dní zpět a to právě do týdne, než jsme sem vyrazili, protože i z těch mám notnou dávku fotek, o které Vás nechci připravit, protože vím, že tyhle články máte rádi. Navíc je moje jediný štěstí, že jsem je měla v bloggeru nahraný už z Čech, protože jestli našemu hotelu chybí jedna jediná věc, je to právě silná wifi. Jediná funkční je v recepci a to ještě taková, že chvíli jde a chvíli ne, takže jsem ráda, že se nahrajou fotky na instagram a tím moje trpělivost končí. Vlastně si ale vůbec nestěžuju, tenhle offline režim mi naopak vyhovuje mnohem víc, než jsem čekala! A teď už teda pojďme na to.
S Miou jsme vyměnily naše tradiční Cacao za moje milovaný My Raw, kde jsem si opět dala degustační mix zákusků (4 poloviční porce dle výběru plus kafe/čaj/čokoláda za 225,-) a byla jsem stejně nadšená jako vždy. Kdybych měla už navždy chodit jen do jedný jediný kavárny, moje volba by byla naprosto jasná.
Jedno selfíčko z randíčkovýho večera, na kterej doteď s úsměvem vzpomínám! Skvěle jsem se totiž najedli, haha!
Udělali jsme si s Kubou taky prima výlet a to na Orlík, kde jsem já nikdy předtím nebyla. Moc se mi líbilo vypadnout z města takhle do přírody a dobrou náladu mi nevzal ani šílenej déšť, kterej nás několikrát během dne zastihl naprosto nepřipravený.
Další selfíčko, tentokrát z Kubova svátečního dne, jehož část jsme strávili na vrcholku Tančícího domu.
Co rozhodně nemůžu nezmínit byl koncert mojí girl-crush - Rihanny. Lístky jsem dostala od našich k Vánocům a od tý doby pomalu odpočítavala dny a byl to pro mě takovej splněnej sen. Snažila jsem se si trochu pohrát s outfitem a mít něco trochu vyzývavějšího než jindy, na svůj estetickej vzhled jsem ale přestala myslet ve chvíli, kdy nám naše vstupenky u vchodu odmítli. Myslela jsem, že se tam skácím, ale naštěstí jsem udržela chladnou hlavu, nezpanikařila a na reklamacích hodinu řešila trable jako spousta dalších lidí. Přišli jsme tak sice o předskokany, ale 10min před nástupem královny jsme spokojeně seděli na svých místech a já se tetelila nadšením. Můžu Vám říct, že když se objevila a začala zpívat jeden z nejsrdceryvnějších songů, co kdy vydala, měla jsem co dělat, abych se nerozbulela jak malá holka. Normálně se mi klepaly rty a nevěřila jsem, že se to celý fakt děje. Celej koncert byl stejně úchvatnej jako ona sama a já tímto ještě jednou děkuju našim, že mi tenhle zážitek umožnili!
A jeden materiální splněnej sen. Sportovní spodní prádlo CK z Woodies jsem si chtěla pořídit už půl roku, ale řekla jsem si, že to udělám až tehdy, kdy budu jakž takž spokojená se svým progresem ve cvičení a tvarování postavy. No a tak je mám konečně doma, jupijou!
A Tančící dům podruhé! S pár dalšíma blogerkama jsme tam byly pozvané na skvělou snídani a výstavu. Výstava byla moc zajímavá, slušný retro a některý věci nás všechny dost pobavily. Stejně tak jsme si všechny moc pochutnaly na jídle a schodly se, že bychom se tím výhledem na Prahu mohly kochat celej den a málem jsme na tý střeše taky celej den skejsly.
Poslední víkend před mořem jsem strávila s rodinou na chalupě uprostřed lesů, kam jezdím už docela výjimečně, ale stejně pořád ráda. Nejvíc si to užili naši pesánci, kterých mám samozřejmě taky nejvíc fotek!
To není ta chalupa, ale její doplňek - sauna, jejíž stavbou se může pyšnit můj taťka se strejdou.
S mladším osazenstvem se hrály hry a já při venčení pejsků našla zapomenutej úkol. Odpověď jsem neznala :D.
A den před odletem jsem ještě měla tu čest se zúčasnit jedné krásné rodinné oslavy v jedné z nejhezčích restaurací, ve kterých jsem kdy byla - minimálně co se výhledu týká. Valoria je totiž přímo pod Pražským hradem a ten výhled je dechberoucí.