Tak Vám řeknu, že vrátit se po dvou týdnech do Prahy je docela očistec. Zatímco v Hradci stihnu během dne tisíc věcí, tady nestíhám ani jíst v klasický časy a obědvám zpravidla nejdřív ve tři. Vinu svaluju hlavně na metro a to, že tady prostě veškerá doprava trvá milion let, já to nedokážu dopředu odhadnout a mám pak všude zpoždění. Doufám, že se zas rychle dostanu do svýho klasickýho režimu, jinak zešílím.
Dnes jsem si ale konečně našla pár minut u notebooku, odpověděla na emaily, znova si přečetla všechny Vaše boží komentáře u minulýho článku, za který Vám strašně moc děkuju a jsem nesmírně ráda, jestli to někomu z Vás pomohlo. Kromě toho bych také ráda poděkovala paní, která mě dnes oslovila v metru s tím, že mě čte a udělala mi tím ohromnou radost a já to hned nadšeně psala mamce i příteli, takový maličkosti prostě dělaj den. No a než vyrazím zase do centra ochutnat nějakej dobrej drink a omrknout večerní Náplavku, chtěla bych Vám ještě ukázat další z outfitů, co jsme s Kubou nafotili na Djerbě. Tuhle dlouhou košili mám už skoro rok a mám na ní hodně různorodé vzpomínky (taky máte určitý kusy oblečený spojený s psychicky vypjatejma událostma?!). Nedávno mě napadlo ji ozvláštnit tím, že jsem zavázala její dva přední kusy a udělala z ní tak asymetrický šaty. Jak se Vám to líbí?
Shirtdress - LINDEX / shoes - TOMS via URBANLUX / bag - OLYMPUS / matte lipstick - NYX
