Včerejší ráno asi šokovalo většinu z nás, předpověď počasí sice sleduju, ale ráno jsem po rozhrnutí žaluzií zůstala na tu sněhovou vánici šokovaně koukat. Za oknem jsem z ní měla radost, to je jasná věc, ale z představy, že budu celej den běhat po městě v tomhle šílenství už uplně ne, brrr. A ano, stejně jsem si vzala tenisky a holý kontíky. Protože přece zas taková zima najednou být nemůže. Ve chvíli, kdy nechumelilo, tak fakt ani moc nebyla. Ovšem když jsme s Nikčou končily s focením, strhla se opět taková chumelenice, že jsme po cestě málem přimrzly k zemi a do našeho oblíbenýho Bistra Proti Proudu ani nedošly. A uplně nejhorší to bylo po cestě do fitka, který mám na Radlický, což je nejvíc nejhorší stanice na světě a já tam ten výlez ze srdce NENÁVIDÍM! Tak neuvěřitelně silnej a ledovej vítr, co tam pokaždý je, fujfujfuj! Poslední dva týdny se mi tam z toho normálně dělá fyzicky špatně, když tam procházím.
Ale zpátky k outfitu. Nechápu, jak je možný, že tady tenhle kabát vidíte až teď. Jen díky němu jsem totiž přežila zimu v relativním zdraví. A neviděli jste ho vlastně asi proto, že v těch největších zimách jsem nic nefotila, protože byla prostě až moc velká zima na pózování i na mačkání spouště. Takže ho vidíte teď a rovnou v mý oblíbený kombinaci - s roztrhanejma boyfriendama a Superstarama, který prostě každej outfit posunou někam úplně jinam a co na tom, že je má každej druhej. Zastávám názor, že některý kousky umí každej nosit uplně jinak a proto mi absolutně nevadí mít něco, co má půlka národa. Jak to vidíte vy?
