BODY

Tahle první fotka naprosto vystihuje všechno, o čem teď budu psát. Do dokonalý a esteticky bezchybný má sakra daleko. Ale směju se na ní. Přesto bych nikdy nečekala, že budu dávat na blog fotky v plavkách a psát k tomu tématickej článek. Jsem teď hodně daleko od svý komfortní zóny a jsem fakt zvědavá co nakonec napíšu a co radši ne. Ale bude to dlouhej článek, tak se připravte!

Asi bych měla začít tím, jakej teda mám vztah ke svýmu tělu. Vzhledem k tomu, že ho tady jsem schopná vystavit v plavkách, dokážete asi uhodnout, že žádný deprese z něj nemám. Jako každá holka mám ty chvilky, kdy si připadám ošklivá a tlustá a marná, ale jsou to jen takový občasný krizovky, který rychle přejdou. Jednoduše a stručně se dá říct, že mám svoje tělo ráda takový jaký je, cítím se v něm dobře a jsem víceméně spokojená. Uplně největší roli hraje to, jak se ve svým těle cítíte, protože přesně to z Vás pak vyzařuje. Hodně jsem teď u moře pozorovala různý typy holek a jak se v plavkách nosej. Kdo chodí shrbenej a kouká do země a kdo naopak zvedne hlavu, narovná záda a klidně si tím zadkem zakroutí, přestože ho nemá dokonalej. Holka bé pak působí mnohem víc sexy než holka á, i kdyby ta á měla mnohem lepší postavu. Tak to prostě je a řekla bych, že tohle je můj návod. Prostě buďte se sebou sžitý, spokojený a dejte to svýmu okolí najevo Vaším postojem.

Hodně se mě ptáte, jestli něco cvičím, sportuju nebo jak se vlastně stravuju, když je můj instagram plnej dortíku a kafíček. Řeknu to popravdě - nedělám vůbec nic, ale už dobu to plánuju změnit. Od malička jsem až do nějakých 17ti krasobruslila, což znamenalo dvě hodiny na ledě každý den plus občas ještě gymnastika a balet. Když jsem skončila, strašně jsem zlenivěla. Jeden čas jsem chodila běhat, to jsem si ale nedokázala zamilovat. Sem tam začnu cvičit doma nějakou Jillian nebo Kaylu, ale nikdy jsem nevydržela déle než dva týdny přestože jsem na sobě okamžitě viděla výsledky - to je tak, když neděláte roky vůbec nic, pak je na Vás vidět po týdnu vidět i to, že dvacet minut denně střídavě poskakujete a posilujete. A to se prý říká, že jakmile člověk vidí progres, tak už ho nic nezastaví, tak co je se mnou špatně? :D Potřebovala bych najít sport, kterej mě fakt chytne. Ani ne tak kvůli hubnutí, spíš bych chtěla zpevnit postavu a hlavně NĚCO dělat, nějakou sportovní aktivitu, co mě bude fakt bavit - nějaký tipy?!

Strava je další věc. Moje mamka je výživová poradkyně, takže doma hodně řešíme zdravou stravu a žádný sladkosti se u nás zpravidla nevyskytujou pokud si je nekoupím sama. Doma se teda stravuju poměrně dobře, až na občasný chleba k večeři, protože chleba s máslem prostě mi-lu-ju. Nejhorší pro mě byl prvák na vejšce. To jsem pila denně burčák, jedla brambůrky, v menze si dávala každej den hranolky a večer u televize pak "ochutnávala" med a nutellu. Taky jsem pak měla svoje nejtlustší období, ve kterým jsem zrovna poznala svýho současnýho přítele.

Tím se dostávám k tomu, co můj vztah k mýmu tělu značně ovlivnilo. On. Hodně. Fakt strašně moc. Takže další klišé uklidnění pro Vás - každá jsme jiná a každýmu klukovi se líbí jinej typ holky. Mýmu se třeba zásadně nelíběj vysoký hubený holky, naopak je-li někde poblíž malá holka s ženskejma tvarama a roztomilým obličejem, můžu se rozskočit žárlivostí. A díky tomu, jak mi právě on dává najevo, že se mu líbí každá moje část, se mám ráda i já a za to mu patří obrovský dík!

Doma mi vždy říkají, že nechápou, že vypadám tak, jak vypadám, když viděj, co všechno sním. Už jsme se ale všichni shodli na tom, kde je zakopanej pes! Díky tomu, že psychologii studuju, tak vím, jak strašně mocná je lidská mysl a jak moc ovlivňuje celý naše tělo. Nikdy jsem si totiž nedala něco sladkýho s myšlenkou ježiši, musím si dát jen kousek a pak si zacvičit, abych to vykompenzovala. Já to prostě takhle neberu. Mám na něco chuť, tak si to dám a ani náhodou nepřemýšlím nad tím, že se mi to uloží a budu mít špek tam a tam. Někdo to řeší tak moc, že je schopnej takříkajíc přibrat i jen z pohledu na čokoládu. Já ne, aspoň doufám. Mám to v sobě prostě tak nějak urovnaný a vím, že když s něčím budu víc nespokojená, tak s tím prostě něco udělám, ale nikdy se nebudu omezovat v jídle. Tak bych totiž nebyl šťastná, už jste asi stačili z všech mých článků poznat, že jídlo je jedna z věcí, co mě dělá fakt šťastnou, haha. Kolikrát si dám někde něco zdravýho nebo zajdu do veganský restaurace, ale ne proto, že je to in nebo primárně kvůli tomu, že je to zdravý a netloustne se po tom, ale spíš prostě proto, že to chci vyzkoušet nebo že mi to chutná. 

A jestli jsem s něčím na sobě vyloženě nespokojená? No jasně že jo. Chtěla bych mít vypracovanější postavu jako když jsem bruslila. Mít místo povolenýho těla pevný břicho, zadek a menší stehna. Tohle jsou problematický partie, který se snažím občas schovávat, ale znáte to, přijde léto a každej kus látky navíc je zlo, takže si s tím zas tak hlavu nedělám. Aspoň ne teď. Je pravda, že doteď jsem nezapomněla na nějaký hejty, co mi přišly ohledně mojí postavy v době, kdy jsem si blog zakládala. To jsem je byla schopná obrečet a dokonce jsem měla chuť blog zas rovnou smazat a jít se někam ztrapněná zahrabat. Naštěstí mě to poměrně rychle přešlo a nad anonymníma urážkama jsem mávla rukou. Jsem jaká jsem a nikdo nemá právě mě za to urážet.

Uzavřela bych to asi tím, že ze mě nikdy nebude žádná fitness holka, přestože bych teď se začátkem novýho roku fakt chtěla objevit nějaký cvíčo, co mě chytne a někdy se třeba taky odhodlat a vyrazit na work-outy Domči z Dblogu. Protože jak už někdo z Vás na instagramu napsal - ve zdravém těle, zdravý duch! A pokud nejsme spokojení sami se sebou a nemáme rádi sami sebe, jak můžeme chtít, aby nás měl rád někdo jinej?