Drážďany. Nechápu, proč jsem tam za svůj život byla jen dvakrát, protože tohle město se okamžitě stalo mojí srdcovou záležitostí. Na to má teda rozhodně vliv i to, že poprvé jsme tam byli loni s Kubou na našem uplně prvním společným výletě. Tehdy jsem chtěla vidět hlavně ty známý nádherný vánoční trhy (dlouhej fotoreport TADY) a letos jsme se rozhodli výlet zopakovat, ale zajet tam o trochu dřív a s jiným cílem - podívat se po městě bez toho, abychom střídavě zakopávali o turisty a vánoční stánky s prvním a posledním. Naivně jsem si totiž myslela, že když ještě nejsou trhy, nebudou ani ti lidi. Lidi byli, byla jich spousta a taky byla o dost větší zima, než jsem "naplánovala". Naštěstí jsme ale ještě večer před zhodnotili, že se nebudem nikam hnát - ani omylem nejsme ti akční turisti, co vyrážej v sobotu z domu ještě za tmy, aby někde byli co nejdřív - normálně se vyspíme, nasnídáme a vyrazíme. Tak jsme i udělali, vyjížděli jsme kousek po desáté a za dvě hodiny už hledali místo na parkování.
No a vy se pojďte na našich pár hodin v Drážďanech podívat se mnou!
No a vy se pojďte na našich pár hodin v Drážďanech podívat se mnou!
Podařilo se nám chytit místo hned v centru vedle Galerie a jako první jsme potřebovali na kafe. Opět jsem zapomněla vytipovat nějakou speciální kavárnu a tak jsme zapadli klasicky do Starbucksu. No co, aspoň to máme osvědčený. A když zrovna vykouklo sluníčko, šli jsme trochu obléhnout a pofotit okolí, poslechnout si pouliční umělce a načerpat trochu paprsků, protože ani jeden ještě nejsme uplně zdravej.
Pokud tady mám někoho s opravdu bystrým okem, možná jste si všimli, že fotky vypadají trochu jinak. Měli jsme s sebou tentokrát Kubův Olympus OM-D s objektivem 25mm, kterej jsem si půjčila od Nikči na Designbloku výměnou za 17tku a nějak jsme to zapomněly vychangovat zpátky. Tak aspoň máte obměnu - schválně se na to zaměřte, jestli tam nějakej rozdíl vidíte!
Naše kroky směřovaly samozřejmě i do starý části města, kde miluju snad každou budovu. Je to tam nádherný, honosný a neuvěřitelně fotogenický.
A díky tomu, jak rozlehlý jsou prostory mezi jednotlivejma budovama, tak to vůbec nepůsobí přelidněně, přestože turistů je všude jak naseto. Já jsem právě z tý "rozlehlý čistoty" byla uplně vedle, stejně jako loni!
Taky jsme zkoušeli selfíčka, ale s tímhle objektivem to není uplně easy a OMD navíc nemá vyklápěcí objektiv. Takže na jedný fotce mluvím...
Tady nejsem ready...
Tady si lámu nos...
Pak už jsme jak blázni oba...
A nakonec je Kuba tak rozmázlej, že ani není vidět.
Tak jsme toho nechali a šli se kouknout po krámech :D
Víte jak to je, když se těšíte na jeden konkrétní obchod, že jo? Jako na potvoru tam nic hezkýho nemaj. Já jsem se takhle těšila na Hollister. Dokonce jsem si dala na nějakou dobu nakupovací stopku s tím, že si něco koupím až právě tam. Eeeeehm, slevy přes půl krámu ale nelíbilo se mi N-I-C. V Dráždanech jsou ale hned dvě veliký obchodní centra u sebe a najdete v nich ohromný množství super krámů. Za nás vede právě Hollister a Primark a z těch, co máme i my v Čechách, třeba Zara, Pull&Bear a Bershka (tam mi přijde, že mají mnohem lepší a kvalitnější věci než u nás teda!!).
Radost jsem si udělala Yankee svíčkama, který nám během okamžiku provoněj celou garsonku a ta citronová levandule je navíc moje nejoblíbenější vůně na světě.
Nákupy jsme hodili do auta a pokračovali v procházce venku. A viděli spoustu další překrásný architektury. Já bych klidně mohla jen stát za foťákem a cvakat na každým kroku, protože ještě v kombinaci s tím podzimním listím je to opravdu kouzelný na pohled.
Večeři jsme si pak uchození dali v naší z-loňska-osvědčený italský restauraci. Vyzkoušeli jsme nový domácí limonády, Kuba mangovou s mátou a já bazalkovou, která chutnala jako tekutá pizza :D mazec fakt!
A k jídlu jsme si dali to stejný co loni, akorát obráceně. Tahle pizza je totiž ta nejlepší, jakou jsem kdy měla.
A největší.
Nejen, že se nevešla na fotku, ona se nevešla ani na talíř a už vůbec ne do jednoho člověka. Poprala jsem se s ní ale dost statečně a pokud budete v Drážďanech, tak na ni určitě zajděte. Proscuitto Crudo, restaurace L´Osteria.
Byla jsem z tý velikosti docela vysmátá, Kubova porce těstovin byla totiž asi tak čtvrtina toho, co jsem před sebe dostala já.
Nicméně zakončení výletu to bylo suprový, dál už nás čekala jen cesta domů a večer pak hezky v dece další Harry Potter. Jsem ráda, že nám výlet tahle hezky vyšel, že jsem zas viděla další část tohohle okouzlujícího města a nedokážu ani říct, jestli je to tam hezčí teď s tím žlutým listím všude nebo před Vánocema, kdy to zase všude svítí a voní svařákem. Kouzlo má rozhodně oboje a já si myslím, že se tam stejně ještě jednou před Vánocema podívám. Proč by taky ne, vždyť je to z Prahy takovej kousek! Láká mě letos ale i Vídeň, tak uvidíme...
Co vy, jezdíte do Drážďan? Chystáte se tam i na trhy? A když jezdíte primárně na nákupy, nevynecháváte i lehkej sightseeing?
A jak se Vám líběj 25tkový fotky?
