Říkala jsem, že se ozvu zas brzo a tak jsem tu - s článkem plným dojmů z Toronta! Dokud mám ty zážitky v živý paměti a můžu Vám to všechno krásně popsat. Bylo to pro mě totiž něco uplně jinýho než Chicago a to tak, že se absolutně nedá srovnat, co bylo lepší nebo hezčí. Chicago jsme totiž poznávali jako město, jako celek se vším všudy - obchody, promenády, restaurace a pár základních turistickejch míst. Nejvíc jsme toho ale nachodili a proto můžu s klidem říct, že jsem stačila za pár dní poznat velkou část Chicaga a že vím, že mě to tam nepřestane táhnout. O Torontu nic takovýho říct nemůžu. Skoro nic jsme z něj totiž neviděli. Mám z něj ale zážitky, jaký bych odnikud jinud neměla a jsem za to strašně vděčná. Ty dva dny byly totiž plný speciálních momentů. A kdeže jsme tam teda byli, když jsme z města skoro nic neviděli? Pokud sledujete snapchat, tak to všechno víte, stejně ale pojďte na další várku fotek a moje vyprávění!
Přiletěli jsme do Toronta a letadlo s náma přistálo stejně tvrdě, jako byla tvrdá realita ohledně počasí - kosa jako blázen. Z letního Chicaga opravdu velkej šok a mě to stálo co? Nemoc, ó ano. Takže se poslední tři dny dopuju medicínou, bylinkama, piju čaje a občas si lupnu ibalgin - to když už fakt nezvládám fungovat. Kromě toho se nám taky hned po příletu stal první velkej fail. Přistáli jsme totiž na druhým konci města, než kde jsme měli zaplacený auto. Takže jsme se museli taxíkem z jednoho letiště na druhý. Utahaný, vymrzlí, hladoví, yaaaaay.
Po ubytování jsme pak našli první hezkou restauraci a zapadli na jídlo - kuřecí plátek s žampionama, fazolkama a těstovinama se sýrem byl výbornej. A ta pizza taky, haha.
Strašně dlouho nám pak ale trvalo najít obchod s jídlem. Když jsem se někoho zeptala na radu, poslal mě dvakrát na místo, kde měli jenom různý brambůrky, zmrzku a sušenky. Nakonec se nám ale podařilo najít obchod, ze kterýho jsem byla uplně vedle a musela jsem prozkoumat každou druhou věc. Nejvíc se mi samozřejmě líbily tyhle mističky s ovocem a zeleninový saláty.
Příletovej den jsme teda odpočívali a já jsem šla do "fitka". Uvozovky dávám proto, že hotelový fitko znamenalo jeden cvičící stroj na celý tělo, jeden pás a jedno šlapadlo. Tak jsem si pochodila na páse do kopce, skoukla u toho pár videí na youtube a nejspíš stihla i nastydnout z klimatizace. Hned další ráno mi totiž už bylo strašně. Chvíli jsem zvažovala, že zůstanu v posteli, ale pak jsem NAŠTĚSTÍ usoudila, že prostě nemůžu zmeškat jeden ze dvou dnů v Kanadě a vyrazili jsme společně do centra Toronta.
Na věž se nám nechtělo, tu jsme si užili už Chicagu a ještě nás čekají dvě vyhlídky v NY, místo toho jsme teda zvolil akvárium, který jsme v Chicagu nestihli kvůli brzký zavíračce. Já jsem z toho byla prve trochu otrávená - akvárka jsou přece všude a proto jsem i chtěla zůstat radši ležet, žejo...
Na zahřátí jsme si dali teplý kafe - měli totiž nevanilkový sojový mlíko!
A s mamkou jsme dumaly nad tím, proč se všechen tříděnej odpad dává do jedný popelnice - to to pak někdo zas celý přebírá?!
No a to akvárium bylo naprostá pecka. Nejen že jsem většinu ryb nikdy předtím neviděla, ale navíc jsme si některý potvůrky mohli i hladit a byli s nima v kontaktu. U těhlech z fotky mě samozřejmě fascinovala jejich otevřená tlama, jak sbírali plankton.
Byli jsme taky na krmení rejnoků. Snažila jsem se to vyfotit, ale nakonec je jediná ostřejší a povedená fotka tahle :D.
Průchod dlouhatánským tunelem, kde nad náma plavali všelijaký nebezpečný rybičky, pro mě byl dost děsivej. Detailní pohled zespodu na žraloka mi moc klidu nepřidal a když jsem si všimla, jak je v jednom místě přes celej ten tunel přisátá nějaká obrovitá ryba, která musela vážit x tun, fakt jsem přemýšlela nad tím, co se stane, až to sklo křupne. Brrr.
Tohle doteď nechápu. Takovej mořskej koník jednorožec, uplně nereálnej a pohádkovej. 
Vodní kobylky byly jedněmi z těch kontaktních tvorů. Mohli jsme jim ponořit ruce do akvárka a ony na nás nalezly a začaly nám čistit prsty. Mně dokonce i za nehtama, což strašně svědilo a já měla co dělat, abych se necukala. Předtím jsme si vlastně ještě hladili takový placatý kraby a já z toho byla tak u vytržení, že jsem to zapomněla fotit!
Dostali jsme se i do zákulisí celýho akvária, kde byl umístěnej life-support-system celýho prostoru a to bylo zas něco značně neuvěřitelnýho.
Co bylo ale jednoznačně nejlepší byl právě tenhle rejnok, kterej byl strašněj mazel a pořád si vyplávaval nad vodu pro podrbání. Byl uplně hlaďoučkej, trochu oslizlej a nic tak roztomilýho jsem dlouho neviděla!
Jídelní koutek - snažíme se většinou hledat nějaký rozumný fastfoody, kde je jídlo rychlý, za přijatelnou cenu a navíc zdravý. Naštěstí tady o takové není nouze. Tady jsem si zrovna dala kuřecí polívku plnou zeleniny na bolavej krk a mamka vegetariánskej wrap.
Zbytek dne jsme strávili s taťkovým strejdou a bratrancem, kterýho viděl poprvé v životě. Vzal nás na večeři do nějaký vyhlášený restaurace a já jsem neodolala tomuhle kombu s křídlama a žebrama. Aspoň jsem si ale místo hranolek dala caesar salát. Blbý je, že k tomu přinesli ještě bílou houstičku a já když už to před sebou mám, tak to prostě sním :D.
Hotelový snídaně byly v Torontu asi o milion procent lepší než v Chicagu, asi jsme vybrali lepší hotel. Dali se tam totiž dát opravdický vajíčka a vynikající slanina. A řeckej jogurt bez příchutě. A ovesná kaše bez příchutě. A spooousta ovoce. Tak jsem si dala všechno :DD MŇAM.
Další den jsme měli na programu Niagarský vodopády. Konečně bylo krásný počasí a docela se i oteplilo oproti dnu předtím. Od veleznámý přírodní památky jsem čekala hodně, ale předčilo to všechna moje očekávání. A to jak vodopády, že kterých jsem byla totálně odvařená, tak i celý městečko, který mě spíš šokovalo v negativním smyslu. Všechno bylo tak hrozně přeplácaný, že jsem nevěděla, na co dřív valit oči. Baráky postavený na střeše, všechno nakřivo, svítící cedule, vyhrávající muzika z každý hospody a ceny samozřejmě úměrný turistickýmu vytížení.
A jako vrchol všeho dinousauří městečko :D.
Celý jsme to teda rychle proběhli a hned první pohled na vodopády nám vyrazil dech. Mně hlavně ta vodní bílá mlha všude a ten rámus.
Plán byl jasnej - jedem lodí až skoro úplně k nim. A před jízdou jsme právě dostali tyhle děsně cool červený pláštěnky, takže jsme všichni vypadali fakt vtipně.
Neumíte si představit ten pocit, když jste přímo tam, kousek od toho, kam dopadají ta kvanta vody (154 milionů litrů za minutu!!!), neslyšíte vlastního slova, každou chvíli vás skropí voda a vy s křikem schováváte foťák pod pláštěnku, přičemž se křečovitě držíte zábradlí, protože ta velká loď se slušně kejve pod těma přívalama vody. Po odjezdu dál se mi trochu uleví, ale trvá to jen chvíli - hned bych se tam zas vrátila, protože to byl pocit k nezaplacení a adrenalin jak blázen i s těma všema lidma okolo, který jsem oproti svýmu očekávání sotva vnímala.
Most spojující Ameriku a Kanadu.
A nemocňák, co pod tíhou zážitků na půl dne úplně zapomněl, že mu něco je!
Pak jsme se vydali ještě na pěší procházku od jednoho vodopádu k druhýmu, kde jsme se pak plánovali najíst. Takhle zpětně musím uznat, že některý ty fotky vypadají fakt jako fotomontáž a nechápu, že jsme na tý lodi opravdu byli a přežili to!
A tohle je moje nejoblíbenější fotka <3
Ukázka toho, jak je tady ta zdravá strava někdy těžká - dáš si super skvělej salát a k tomu dostaneš "pečivo", který je vlastně taková menší pizza :D
A po cestě k autu jsme ještě viděli duhu ve vodě přímo pod vodopádama.Bylo to celý naprosto nádherný.
Kouzelný.
A myslím, že ty fotky to všechno dokonale vystihujou.
