Utíká nám to tady rychlostí blesku a troufám si říct, že každej den to tady máme rádi víc a víc. Je to logický, pominul totiž ten šok z toho, jak je to tady veliký, kolik se všude válí bezdomovců a jak pořád někdo troubí a všímáme si už jen těch suprových věcí. A poznáváme město horem i dolem. Já bych nejradši byla pořád venku, muzejní nebo výstavovej typ nejsem ani doma, takže tady mi je vyloženě líto toho času, kdy jsem zavřená vevnitř. Jako součást 4členné party ale musím občas dělat kompromis, proto tady dnes uvidíte i pár fotek dinousarů :D. Ono to ostatně máte všechno už v nadpisu.
V neděli jsme si zavolali Ubera a svezli se přes celej Manhattan až dolů na Wallstreet. Tam to zajímalo hlavně kluky, nečekaně.
Já jsem konečně prosadila změnu denního režimu - přidali jsme si dopolední svačiny a oběd odsunuli na pozdější hodiny. A tou nejlepší svačinou bylo smoothie ze Starbucksu (banán, pomeranč, mango a protein).
Další místem, který jsme si nemohli nechat ujít bylo Ground Zero. Památeční místo po pádu dvou mrakodrapů. Nevím, jak to máte vy, ale já si doteď pamatuju, kde přesně a vedle koho jsem seděla, když v televizi vysílaly první reportáže o tý tragédii. Tohle místo bylo neskutečný a s hodně zvláštní atmosférou. 2 obrovský díry a vedle nich vysokánský moderní World Trade Center.
A živý růže u některých jmen mi působily husí kůži, protože to najednou bylo všechno reálnější.
Co nás tady při procházení města hodně baví jsou kontrasty mezi jednotlivejma budovama a málokdy se to obejde bez fotky. Na živo je to ale ještě mnohem hezčí - všechno!
U snídaně už jen vždycky čekáme, co se zas dozvíme ve zprávách, že se stalo. Florida se pár dní zdála prokletá a ani v NY to samozřejmě neprošlo bez povšimnutí.
Mamčina kniha o New Yorku obsahovala pár super jídelních tipů, jedním z nich byla thajská restaurace Tai Thai v Chinatown a bylo to tam strašně moc dobrý.
A hlavně měli mango sticky rice, čímž si mě získali okamžitě a tenhle sladkej dezertíček jsem si s radostí vychutnala hned po masovým předkrmu.
Občas prostě cvaknu random věci, co mě zaujmou... Třeba bláznivý sandálky.
Papouška na rameni.
Obří žehličku uprostřed města.
NEBO POLONAHÝ HOLKY na Time Square. Další věc, kterou mi tady hlava nebere - proč tohle někdo dělá? :D Pro prachy, jasně, ale...Není to ponižující? Namalovat si na kozy americkou vlajku a héééj turisti, pojďte se se mnou vyfotit! Neviem no.
Lobby našeho kouzelnýho rušnýho hotelu.
Zas ty kontrasty..
V pondělí jsme se vydali do Central Parku, kterej máme přímo za hotelem.
Chvílema tam má člověk pocit, že je uplně mimo město, někde na dovolený v přírodě, klídek. Kolem občas projede někdo na kole, po hodně zeleným jezeře plujou lodičky a v trávě se koná jeden piknik vedle druhýho.
A ty vysoký budovy v dáli tomu dodávaj to největší kouzlo. 
Další tip z mamčiný knížky - Hampton Chutney a jejich rýžová placka s grilovaným kuřetem, špenátem, kozím sýrem a rajčatama. Naprosto perfektní oběd. Určitě Vám ještě po všech těhlech deníčkovejch článkách sepíšu nějakej souhrn s tipama a trikama.
A protože vedle Central Parku je Přírodovědný Muzeum, dotáhl nás taťka i tam. Potřeboval totiž vidět všechny ty dinousary a zvířátka, co utekly z muzea v tom filmu, kterej jsem já klasicky nikdy neviděla :D.
A protože jsme ten den nachodili jen 18km, což je ještě docela nízký číslo v porovnání s ostatníma dnama, rozhodli jsme se s taťkou, že si večer ještě vyrazíme na lehkej výklus Central Parkem. Plán to byl krásnej, už je mi totiž docela dobře a mám šílenej absťák po pořádnejch tréninkách.
Obvykle běhám cca 5km, maximálně 6. Takže takovej byl i plán - něco kratšího, pomalu a zlehka. Jen tak pro pocit, že jsme tady beželi. Central Park je překrásnej a večer opravdu uplně plnej běžců. Kolem celýho parku vede totiž obrovská běžecká trasa a uprostřed parku je jezero, kolem kterýho se dá běžet taky. My jsme ho zahlédli po 7km, kdy už jsem byla slušně vyřízená a usoudila jsem, že by to mohlo pro dnešek stačit, že tady něco vyfotíme a domů to už dojdem pěšky. Další super plán - jen ta realizace nějak neklapla. Po zjištění, že jsme teprve vlastně v půlce parku a že na hotel to jsou zhruba 4km a pešky by to zabralo dost dlouho, řekli jsme si, že to doběhnem. Šok nastal ve chvíli, když jsme se po 45minutách běhu vynořili NA TOM SAMÝM MÍSTĚ. Tak moc jsme se totiž tlačili na jednu stranu, že jsme se zacyklili a běhali dokola. Mezitím se samozřejmě setmělo a my jsme s taťkou oba dělali, že nevíme, že v každý příručce píšou, že CP po setmění je značně nebezpečný místo a nedoporučuje se tam pobývat. S vypětím všech sil jsme absolvovali pár dalších zbytečných zbloudilých oklik a konečně jsme se z parku vymotali s 14km v nohách. Zbytek rodiny se nám pochopitelně slušně vysmál a mě teď budou bolet nožky i vleže ještě asi týden.
Ovšem to, že jsem schopná uběhnout takovou dálku, je pro mě strašně potěšující zjištění a když už mě za to nepochválil nikdo, komu jsem se tím pochlubila, pochválím se teda sama :D šikovná Dominička, šikovná!
xoxo
