Hola hola, první dva dny v Chicagu jsou za námi a to je nejvyšší čas vrhnout se na další článek. Fotek mám totiž klasicky miliardu, protože jsem ze všeho úplně vedle. Dnes Vám teda napíšu o tom, co všechno mě tady překvapilo - co mile a co nemile a jak moc jsem se zamilovala do Chicaga, který je pro mě vyšší level Brightonu, kterej byl do tý doby moje nejoblíbenější město na světě. Kromě toho taky zkouším natáčet a trochu s tím bojuju, snad z toho ale něco bude a v letadle zpátky do ČR se ho hned pokusím sestříhat. Teď už se ale pojďme mrknout na článek, kvůli kterýmu tady všichni jste :).
První den nám od rána pršelo, což nás samozřejmě dost rozladilo, ale jako náhradní program jsme s bráchou zvolili návštěvu místního fitka (bydlíme na okraji Chicaga) a pokud jste to stihli u mě na snapchatu, musí Vám být jasný, že jsem něco takovýho nikdy neviděla a jeho rozlehlost mi vyrazila dech - zadek a ramena mě navíc bolej ještě teď. Po fitku jsme si zašli na oběd a i s našima se vydali do outletů, abychom si něco ponakoupili. Na cestu jsem si vzala sojový lattéčko ve Starbucksu a zdálo se mi nějaký jiný - sladký, málo sojový...a řekla jsem si, že při příští návštěvě na ty mlíka radši zeptám.
Outletovej obchoďák byl pro změnu obrovskej. Opravdu nechápu, jak je možný, že jsem si z celýho dne tam odnesla jen jedny cullotes. Chtěla jsem totiž hlavně do Forever21, kterej jsem si ale hloupě nechala až úplně nakonec a netušila jsem, že to tam bude vypadat jako večer v Primarku - všechno poházený po zemi, pošlapaný a prostě strašný. Snad na něj narazím i někde ve městě!
Kromě oblečení jsme ale taky nakupovali jídlo. Na hotelu sice máme snídaně, ale z toho prvního rána jsme byli tak zděšení, že jsme hned po ní šli na nákup potravin. Je mi naprosto jasný, proč jsou všichni Američani nechutně tlustý. Ke snídani je totiž na výběr z jakýsi žlutý placky, co se jmenuje vejce, ale vejce neviděla ani zdálky a totéž platí pro klobásy. Dále je na výběr bílý pečivo a kupa donutů (jeden se jmenuje sugar-dressed tak jako :DD) a k pečivu máslo a džem. Můžete si udělat vafli - z připravený bílý směsi a na ní si dát "ranní sirup", jojojo. Jogurty jsou taky k dispozici - každej je doslazenej a bez příchuti není ani jeden. A granola - sladká, jak jinak. Jediný použitelný je tady stojan s ovocem. ACHJO. Takže jsme si byli koupit aspoň odtučněnej řeckej jogurt, mandlový mlíko a tmavý pečivo.
Po snídani jsme konečně nasedli do auta směr centrum Chicaga!
Bylo nádherně a mě od výstupu z auta zářily oči nadšením - tohle je ono, to, na co jsem se strašně těšila! Velký město, který není zas tak velký, aby z toho šla na člověka úzkost a ve kterým je všechno, co se od dokonalýho města žádá. No uvidíte sami na dalších fotkách!
Naše první kroky směřovali k Willis Tower, nejvyšší budově na západní polokouli.
Opět bych automaticky napsala svoje oblíbený slova: nejkrásnšjí, nádherný, zamilovala jsem se. Protože prostě jo <3
Skydeck jsou skleněný kostky vylezlý z věže, kde se samozřejmě každej chce vyfotit a je neuvěřitelná sranda pozorovat, jak to na koho působí! Já jsem si to nějak moc nepřipouštěla, i když závrať jsem trochu měla, vedle mě byla ale paní, co se tam vrhla na fotku a zpátky lezla vynervovaně po zemi po kolenou - no stane se.
#fromwherewestand a #teamredshoes žejo!
Kiss kiss a ukázka toho, jak tam pořád strašně foukalo :D
Na oběd jsme zašli do Chipotle, což jsem dostala od někoho z Vás jako tip na zdravější formu fastfoodu a panejo - DĚKUJU! Bylo to parádní! Udělají Vám tam burrito, tacos nebo bowl a všechny ingredience vidíte před sebou, vybíráte si je a oni je tam před Vámi dávaj. Já jsem měla kuřecí maso s fazolema, zeleninou, sýrem a guacamole, mňam!
Donut odsud mám na svým americkým bucket listu, ale po týhle fotce jsem ho asi vyškrtla, protože se zrovna otevřeli dveře dovnitř a já jsem málem omdlela na naprosto nechutnej smrad přepálenýho a něčeho umělýho odpornýho - prostě fuj a táhlo se to za mnou asi další tři bloky, takže...ehm. Achjo.
Mýmu oku nic nelahodí víc než kombinace moderních mrakodrapů, starý železnice a parku plnýho stromů a kytek. Tady byla ta chvíle, kdy jsem se do Chicaga zamilovala a to jsem ještě nebyla ani u vody!!
Vidíte ten #happyface ? :)))
Tohle je veleznámá Bean, o který jsem věděla jako o jediný věci, který v Chicagu je. Protože je to samozřejmě strašně fotogenický cool místo. Všude kolem je navíc ten krásnej park a kromě turistů se v něm taky povaluje mnoho místních s knihou v ruce nebo piknikovým košem. #lifegoal docela, řekla bych.
Naše rodinka pěkně pohromadě po deseti měsících!
No a pak jsem se zeptala na to mlíko. A zas se mi dostalo odpovědi, která mě značně vyvedla z míry. Když si objednáte sojový mlíko, dají Vám slazený sojový vanilkový - a já se divila, že to kafe den předtím bylo nějaký divný. Jediný neslazený mají údajně kokosový, takže jsem si z něj nechala udělat iced-latté a bylo to naštěstí moc dobrý.
"Tati, vyfoť mě, prosím, jak si tady piju to kafe a ať tam jsem celá, jo?"
"Já ti tam radši dám ty mrakodrapy..."
NEJ-HEZ-ČÍ!
A pak jsme došli k vodě. K vodě, která je jezero, ale vypadá jako nikde nekončící moře. S loděma, windsurferama a vším, co k tomu patří.
To jsme se takhle chtěli vyfotit skrz dálkový ovládání foťáku na nábřeží, který bylo najednou plný chodců - foťák byl samozřejmě na druhý straně cesty a půlka lidí si ho všimla, půlka ne, my na ně mávali, ať klidně jdou a já jsem to omylem vyfotila :DD
Ale pak už se to povedlo :))
( šaty - H&M / boty - NIKE / kabelka - MANGO OUTLET)
A mimochodem - po vjezdu do Chicaga jsme asi hodinu hledali parkoviště, na kterým jsme měli předplacený stání. A skoro stejně dlouho jsme ho hledali večer pěšky, abychom měli čím odjet domů :D.
Zahnutý mrakodrapy - tady nic neobvyklýho!
Nějakej kočičák tady na billboardu. Ta voňavka je mimochodem boží, je sice pánská, ale má ji moje mami.
A večer jsme ještě neodolali opětovný návštěvě Texas Roadhousu, protože ty steaky za to stojej. 
Dala jsem si opět steak, žebra a k tomu zeleninu a místo hranolek salát, uuuuu!! Fitko nebo běh mám v programu obden, ale stejně to musím nějak korigovat tady, hodně jsem se tý stravy bála a zatím mám pocit, že se v pohodě dají vybírat zdravější varianty (nedá se ovšem říct, že bych to tak pokaždý volila, ten flatbread na začátku jste asi viděli :D) a že je naprosto zřejmý, jaký varianty volej američani. Jen tak pro představu, u stolu vedle byl na rande mladej pár - oba samozřejmě tlustý - a dali si k pití dva kýbly margharity, jako předkrm sladký mastný housky se skořicovou pomazánkou a k hlavnímu jídlu obří talíř něčeho smaženýho s asi třema omáčkama. Ve Starbucksu zas vedle nás seděla rodina a jejich (tlustý) dítě mělo plnej kelímek šlehačky. A v parku si zas máchaly nohy velryby ženy, kterým přetýkalo všechno všude a svačily čipsy. NE-PO-CHO-PIM.
Zatím teda prožívám naprostej šok z toho, jak tady ty lidi vypadaj a jak je jim to šumák a dál do sebe cpou samý ohavnosti a vedle toho okouzelní z překrásnýho města, který má moderní mrakodrapy a bohatý čtvrti v kombinaci s úžasnou přírodou a ohromným jezerem plným lodí a já mám taky pocit, že bych tady byla nejvíc šťastná. A jednou si to, doufám, vyzkouším.
Doufám, že se Vám článek opět líbil a budu se těšít na komentáře, xxx.
