Pamatujete si, jak jsem byla někdy v říjnu na svým prvním Urban Trainingu se značkou Kari Traa a byla to pro mě první sportovní aktivita po MNOHA měsících? Já si to totiž pamatuju moc dobře. Byl to pro mě úžasnej nakopávač k tomu, začít se sebou něco dělat, protože jsem celou dobu umírala, žádný cviky nedokázala dokončit, hořelo mi celý tělo, při běhu jsem lapala po dechu, každou chvíli dělala, že něco fotím, abych si mohla odpočnout a nemusela dojet sérii a po dvou hodinách akce jsem ani nevěděla, jestli dokážu dolézt domů. Kromě toho trápení a vzteku na sebe se mi teda samozřejmě vyplavila spousta endorfinů a já jsem pak měla celej večer skvělou náladu (zatímco jsem vzdychala, že mě bolí celý tělo - a to jsem nevěděla co mě čeká další dva dny :DD). Prostě jak člověk sportem nepolíbenej. A to jsem přes deset let krasobrulila, dělala gymnastiku a balet a chodila do atletický třídy. Nepochopíš. No a pak jsem začala cvičit, žejo. A teď ve středu jsem šla na další Kari Traackej trénink a o tom bude tenhle článek.
Myslela jsem si, že budu fotit, abych měla materiál na článek. Koupila jsem si kvůli tomu i držák na telefon, co se přidělá na ruku. Dopadlo to tak, že jsem telefon vydolovala JEDNOU, protože jsem usoudila, že si to radši odmakám a pak použiju profi fotky od fotografa.
Začínalo se na kamenný prodejně Norský módy, která se nachází kousek od Harfy a než jsme vyběhly, stačily jsme obhlídnout všechny ty krásný věci, dostaly jsme džus (ten jsem neměla třeba sto let!) a kromě toho taky týmový trička, který jsou vždycky v ceně startovnýho.
Úvodní fotka a jdem na to!
Urban Training je venkovní cvičení, který kombinuje kardio se silovým a intervalovým tréninkem, Užijete si čerstvýho vzduchu, poznáte části města, v jakých jste nikdy nebyli, jste v obklopení stejnejch bláznů jako jste vy a pokud jste náhodou poslední, za hlavou Vám houká houkačka, díky který jste schopný bejt během chvíli uplně vepředu jen abyste ji neslyšeli.
Trénink probíhá tak, že vždycky kus běžíte na nějaký stanoviště a tam pak probíhá silový cvičení. Stanovišť bývá cca 5 a celý to zabere opravdu necelý dvě hodiny. No máknete si, ne že ne.
Minimálně 4 trenérky jsou samozřejmostí, nenechají Vás se flákat nebo dělat něco špatně a suprově povzbuzujou.
Povzbuzujou zpravidla i všichni kolemjdoucí, protože dav ženskejch ve stejnejch tričkách prostě poutá pozornost. Takže pěkně v parku vedle nás třeba jedna alko-partička pokřikující "dej do toho všechno!" jako zajímavé zpestření.
Většina cviků je prováděna jednotlivě, pár jich je ale i párových, takže ideálně zlanařte nějakou kámošku, pokud se na nějaký takový trénink taky vypravíte!
Za běhu se asi usmívaly jen trenérky, proto pan fotograf nikoho jinýho radši nefotil - nedivím se :D
Nejdřív jsem kroutila hlavou nad holkama, co se rozhodly jít jen v tom týmovým tričku, já jsem si na něj pěkně dala svojí oblíbenou KT mikču, zkazila tak jednolitou zelenou barevnost týmu, ale bylo mi teplo. No ale pak už fakt vedro, klasika. Tak to šlo dolů a já udělala tu jednu jedinou fotku během tréninku. Ale ne místo cviků, až pak a ostatní mi mezitím utekly a to znamenalo co? Houkačku za hlavou, uaaaa :D
Šéfová!
Tyhle fotky se mi fakt mega líběj!
A já se soustředím na cvik, co všichni nesnášej a já miluju :D
"Sandři, vyfoť nás jak tady visíme, to bude dobrý!" "Ono to spíš vypadá jakože tam sedíte..." :D 
To je soustředění, co?!
A jedinej člověk, kdo je okouzlující i za sprintu (soutěž o hodinky, nevyhrály jsme je) je zas ta šéfová!
No a závěrečné protažení, abychom se další den hnuly a následný výklus zpátky k prodejně. Já teda nevím, protáhla jsem se pořádně, ale den poté se opravdu nemůžu hnout. Hořej mi lýtka při každým pohybu a celkově jsem nějaká namožená, až jsem si musela udělat restday. To asi ten běh, kterej normálně odmítám praktikovat.
Závěrečné vysmáté foto v kabince aneb noha dopředu pro hubenější vzhled. Trošku nám hrabalo, snědly jsme si raw burákový tyčky, poseděly půl hodiny na zemi a pak se s hekáním dohrabaly do metra a rozjely se do svých domovů.
Já jsem si tohle odpoledne strašně užila, neříkám, že to byla pohodička, to vůbec, byla jsem (a pořád jsem:D) pěkně vyřízená, ale už jsem to prostě zvládala. Nevlála jsem nakonci skupiny jako minule, nefňukala u každýho cviku, neodflakovala to, ale naopak si to užívala a byla hrdá, že tentokrát už jsem já ta, co to zvládá i líp než ostatní. Takže konečně zhodnocení stejně jako minule - totální nabíječka, motivace k dalšímu makání a víte co? Možná i ten venkovní běh občas zkusím praktikovat!
