Jarní depka v celý svojí parádě dostihla i mě, posledních pár dní se mi zdálo špatně uplně všechno a kromě toho, že mi bylo opět zle fyzicky a nemohla jsem nic jíst ani cvičit, sypala jsem se i ze všeho ostatního.. Pro představu můj sled myšlenek: to zkouškový zas nedám, jsem uplně hloupá na všechny ty ekonomický věci, navíc jsem tlustá, pořád mi to někdo píše, tak to prostě musí bejt pravda, nějaký makání je mi k ničemu, nikdo mě nemá rád a přítel se na mě taky brzo vykašle, budu muset přestat psát blog, protože mi na něj nezbyde žádnej obsah ani sebevědomí. A tak dále a tak dále. Naštěstí jsem se z toho dnes ráno KONEČNĚ probudila a byla jsem zase normální. Ufff. Tyhle stavy jsou naprosto příšerný. I proto jsem včera zvládla pouze odpovědět na všechny komentáře u minulýho články, ale k napsání novýho už jsem se nedokopala. Dneska je ale novej den, takže jdem na to!
Mugcake už není mojí nejčastější snídaní, předběhla ho ovesná placka a kaše, ale pořád je nejfotogeničtější.Pořád mě nepřešla fáze, kdy miluju každou procházku s přítelem, protože ve většině případů jdeme přes nějaký pro mě nový místo. A to je dost často fakt úchvatný a já tam hned chci fotit.
Kubovo #cheatmeal aka trdelník plněnej zmrzlinou a ovocem. Já mám teda dost divný chutě a sladký miluju, ale na tohle jsem zrovna fakt chuť neměla, díkybohu :D prej to ale byla pecka!
Už minule jsem říkala, že přecházím z chaiteačka a dortů na klasický kafe. Protože přece makám, tak proč to něčím zbytečně zabíjet, navíc teď před létem. Jen škoda, že sojový latte z Emy není VŮBEC fotogenický :D.
Moje láska k fitku ani k Adidasu nijak neopadá a fakt si to užívám. Dokonce už se občas dokážu i pochválit, že na sobě vidím nějaký změny.
Jedna vzpomínka na narozeninovou večeři v Palandě. Fakt nevím, jak se stalo, že z někoho, kdo fakt nikdy neměl chuť na burgery se stal někdo, kdo POŘÁD na nějakej myslí. Achjo, fakt díky Jakube! :D
Mamka si za mnou udělala několik pražských výletů a to pokaždý znamená My Raw Café. A jejich pizzu, protože nic tak dobrýho nikde jinde nemaj. Fakt ji někdy vyzkoušejte, já hlasuju pro tu se sušenýma rajčatama!
Domácí raw dort jsem dostala i narozeninám. Líbí se mi, když moje okolí respektuje moji snahu o zdravější životní styl a nenutěj mi ani na narozeniny ty klasický sladký dorty plný mouky a cukru. Děkuju :)))
A další latté. Tentokrát teda s normálním mlíkem aka velké zklámání z I need coffee, kde je to sice krásný, ale proč nemají na výběr jiný mlíko?!
Nejoblíbenější jídlo z YamYamu - rozhodně předkrmy, však víte. A když zrovna nevím, jakej zvolit, beru si jejich mix místo hlavního chodu. Na jednom z prvních randíček s Kubou jsme ho měli napůl k večeři. Nechápu :D Já jsem asi ze stresu neměla hlad, ale on chudák musel trpět celej večer!
Díky instagramu (jak jinak) jsme taky objevili naprosto kouzelný místo se zdravým jídlem. FitFoodie na Andělu, který vedou fitness nadšenci, takže si tam opravdu nemůžete dát nic špatnýho. Já jsem byla z první návštěvy uplně vedle, o těch batátovejch hranolkách se mi i zdá, ale popravdě se mi ani nechce o tom tolik básnit, protože pak tam budete všichni, všechno mi sníte a zasednete všechny místa :D
Radost mi udělal další balíček od Aktinu. Došlo mi totiž moje milovaný mandlový máslo, protein po cvíču, proteinový palačinky a další vychytávky, takže teď mám zas konečně doplněný zásoby a svět se může dál točit. Protože pardon, ale bez toho másla prostě nemohl!
Palačinky jsme si dělali hned po rozdělání balíčku, protože mňam. Jsem fakt strašně ráda, že i zdravý věci jsou mega dobrý a nemusím tak mít pocit, že o něco přicházím.
Na Náplavce jsem kdykoliv to jen jde, protože tam člověk načerpá pozitivní energii, pokochá se tím pohledem na vodu a mosty a navíc mě strašně baví pozorovat ten ruch tam, různý styly lidí a všechno. Na tohle jsem totiž trochu uchýl, mohla bych tam takhle sedět klidně i sama a hodiny jen koukat okolo.
A oblíbená sváča s sebou - salát z Delmartu. Dávám si do něj sušený rajčata, žampiony, vejce, slunečnicový semínka, mandle, avokádo a fettu a je to dokonalý.
Když chce Kuba ke snídani placku a já chci, abychom snídali současně, dělám jemu placku a sobě kaši, pěkně na malý pánvičce, vločky zalitý mandlovým mlékem, je to boží a to dozdobování mě stejně baví nejvíc.
No od neděle jsem hezky v rodným Hradci se svýma milovanýma pejskama a moc si to užívám. Tu zvářecí lásku prostě nikdy nic nemůže nahradit. Sice se vůbec neučím, protože mě pořád nějakej okusuje nebo se chce mazlit, ale to neva, ono se to nějak zvládne určitě. Na paniku je pořád času dost.
A moje pracovní místo, ze kterýho píšu tenhle článek - kočičí kavárna, co už ode dneška není kočičí, což mě sice strašně mrzí, protože to mělo svý obrovský kouzlo, ale já jsem si naštěstí kromě koček zamilovala i prostory, jídlo a pití, obsluhu a hudbu v pozadí. A fakt se těším, až sem vezmu právě svý dva chlupáče, kterým jsou tady teď dveře otevřený, což je pro mě zase velký pozitivum.
No, doufám, že se Vám článek líbil a taky doufám, že Vám se jarní deprese vyhýbá nebo Vás aspoň hodně brzo opustí a že už se teď budem mít všichni jenom hezky! Držím palce, Vám i sobě, prostě nám všem.



