Konec týdne vybízí ke shrnutí a když už jsem doteď nestihla sepsat to měsíční, udělám aspoň poslední dva týdny. A uvidíte hodně jídla, haha, klasicky. Pořád teď dokola omílám, jak jsem strašně spokojená a už mi to je docela blbý, připadám si tím štěstím tak omámená, že nedokážu vyplodit nic, co není sluníčkový a líčený v nejzářivějších barvách. I když je pravda, že když jsem se včera zapisovala na první zkoušky na nový škole, dobrou náladou jsem zrovna neoplývala. Ale ještě pořád mám pár dní relativního klidu, než vypukne školní peklíčko. Takže co jsem jedla dělala poslední dva týdny?
V Hradci jsem chodila do Koček. To už taky nikoho nemůže překvapit. Dokonce o nich teď vyšel na idnes super článek, tak si můžete počíst (TADY). Konečně jsem taky pochopila, kterej stůl ty kočky milujou nejvíc a odteď už u jinýho sedět nebudu, protože je chci mít pořád na klíně, ňuňuňu.
Jedna #dominictathechef. Což mi připomíná, že tentokrát budu mít hodně velký a hodně silácký novoroční předsevzetí!!
Já si myslím, že každýmu z Vás už došlo, že jakmile si já něco oblíbím, potřebuju to pořád, okamžitě si vypěstuju závislost a pořád o tom mluvím, píšu a dělám to! Ať už jde o chaiteačko, o kočičí kavárnu nebo právě o Yam Yam na Vyšehradě, kde se stravuju skoro jak v jídelně a zatímco moje chuťový buňky se dostávaj do extáze, peněženka mě neustále imaginárně mlátí o hlavu a připomíná, že tímhle tempem nebudu mít ani na dárky, achjo.
Niks mě konečně vzala do nejnádhernější kavárny na světě. La Bohéme café, přičemž jsem opravdu kouzelnější interiér nikde neviděla.
Vánoce se na nás valej ze všech stran, já jsem neodolala třeba vánočním tubusům od Mixitu a objednala si hned tři. V malým svý oblíbený mrazem sušený ovoce, pro přítele musli mix a pro sebe čokoládovou ovesnou kaši. A samozřejmě jsem si to všechno pojmenovala. Fakt bych chtěla pracovat tam, kde se přijímají tyhle objednávky a vidět, co všechno tam lidi vymyslej, haha.
Randíčka na Letný jsou jedny z nejlepších. Třeba to, že kterýho jsou tyhle dvě fotky. Zima jak blázen, ale oba jsme krásně zachumlaný, spokojený a vysmátý. A o tom to je.
Někdy je ale ta zima tak hrozná, že nejsem ochotná dojít ani na metro a vystoupit si před Yam Yamem a tak dojde čas na dovoz až domů.
Konečně jsem taky vytáhla svůj nejteplejší černej chlupatej kabátec a ladím se do tmavých barev, což mě fakt NEBAVÍ, ale nějak s tím neumím nic udělat. Tak jsem si aspoň pořídila velkou šedou šálu. A bez něčeho na hlavě už prostě nevycházím, protože jinak by mi upadly uši dvě minuty po vylezení z domu. Převážně to jsou teda čepice, protože jsem se v drdolu uplně přestala cítit, ale když už na něj dojde řada, nasazuju tuhle totálně nejteplejší čelenku ze ZebraCaps, kterou si nemůžu vynachválit.
To jsem si takhle jedno ráno vyfotila magickou mlhu a když jsem to chtěla nadšeně nasdílet na instagram, všimla jsem si, že mám v odrazu okna foťák. Achjo.
Nejnejnejlepší snídaně. A uplně jsem propadla granátovýmu jablku. Zdi mojí kuchyně z těch rudejch fleků tak nadšený nejsou, ale co, to se nějak pořeší.
Uplně kulíškovská fotka, žejo?
Jedna fotka z večeře s mejma Elitkama. Mám tak strašně ráda naše společný chvíle, nemůžu se dočkat vánočního večírku a všeho dalšímu, co s těmahle skvělejma babama plánujem!
S Barčou jsme si před koncertem Astronautalis (kterej byl nejlepší!!) zašly na véču a na mojito. Takový holčičí chvilky já můžu. A koncerty taky. A nejen Astronautalis, za další dva dny jsme s přítele byli na Atmo a PSH a byla to taky naprostá pecka. Protože já miluju život, život miluje mě.
Marthys. Slova netřeba.
Moštrůdul v Crosscafe. Ideální zimní zahřívač. Za tenhle týden jsem měla 4, to asi o něčem svědčí.
No a uzavřem to stejně jako jsme začali. Navíc mám tady nový tričko z Drážďan, který miluju skoro stejně jako tu kavárnu. Jsem teď samá láska. Asi si to nechám vytetovat. JSEM LÁSKA.
