RANDOM IV.

Random time, milé děti! Já jásám, že zas budu psát něco deníčkového a vůbec mě netrápí, že je skoro prostředek noci a já mám dávno, dávno spát. To jsem musela říct, abyste to ocenili. Přes den není tolik času a noci bez muže jsou dlouhé, však to znáte.
A hup rovnou po hlavě do toho nejdůležitějšího a nejláskyplnějšího. I still fall for you everyday. Není to něco, co jsme každá vždycky chtěla? Najít toho, kdo nás bude milovat se všemi našimi nedokonalostmi a zároveň se my budeme každým dnem znovu a znovu zamilovávat do něj? Stačí dlouhý pohled, pusa do vlasů, fakt, že vstane o chvíli dřív, protože ví, že se potřebujete ráno chvíli tulit, to, že vám udělá jídlo, i když sám hlad nemá, to, že vás vezme do svého světa a ten se rázem stává i vaším, to, že se s ním cítíte jako královna a víte, že tohle si chcete uchovat navždy. Zamilovat se každý den pro nějakou maličkost a zároveň pro to všechno.
Myslím si, že když člověk narazí na toho pravého, tak to prostě pozná. Ten pravý neznamená to, že je vztah dokonalý a bez chybičky, že se nehádáte, že vám nikdy neukápne slze a nikdy se nezhádáte jak koně. Ten pravý znamená to, že všechno stojí za to. Stojí za to bojovat. Stojí za to si projít dobrýma i špatnýma chvílema. Já jsem to našla. A co vy?
Konec zamilovaných řečí. Nebo vlastně ne, vždyť perníkové latté je taky láska, a jaká!! Costa Coffee a jejich perníček ležící na šlehačce je trochu klišé, tím spíš ode mně, když jsem donedávna nechápala, co je za humbuk okolo vánočních edicí od Costy a Starbucsu. Po návštěvě Brna jsem ale zjistila, že perníkový sirup do kafe nemá každá kavárna. Že na mě budou na většině míst koukat jako na blázna a nabídnou mi malinovej sirup (jako fakt? to si někdo dá malinové latté?!). No já nevím, asi bych neměla tolik zdůrazňovat, že v Olomouci to mají celkem běžně. Ještě se sem pak všichni přistěhujete a všechny sirupy mi spotřebujete. A to teda nenene, to by nešlo, vážení!
Milovat dva kluky a ještě je mít občas ve stejný posteli? Tak není to fajn život? Tihle dva jsou moje největší štěstí. Ani bez jednoho bych si už nedovedla svůj život představit. Nevěděla jsem, jak moc jsem schopná se oddat člověku, dokud jsem nepotkala Darka. Nevěděla jsem, jak moc dokážu milovat zvířecího tvora, dokud jsme si nepořídili Andyho. A já nevím, Darek říká, že já jsem si s Andym podobná, že házíme stejný pohledy a oba se chceme pořád tulit. Já zas říkám, že jsou oni dva stejní střapatci. Tak či tak, jsme prostě šťastná skororodinka.
Dnes to vypadá na uplně srdíčkovej příspěvek. No podívejte se na nás, kdo by řekl, že si budeme tak rozumět? Tahle holka, co zkombinuje nezkombinovatelný a vyžívá se v sexy silonkách a krátkých sukních, je momentálně jeden z mých nejbližších lidí. Focení, kafíčka, večeře, vylévání srdíček, nákupy a první skorosníh - to vše máme za sebou, ach jé!
Víte, že v Olomouci jsou super Anetky? Já znám nově rovnou dvě. Obě jsou blogerky a obě jsou děsně fajn! Takže až potkáte v Olomouci nějakou Anetu, zbystřete! Tyhle holky maj dobrou karmu a taky maj rády mrkvové dorty. 
Nununu. Nununu. Nununu. Co víc bych k tomu asi tak měla napsat?!

Poslušně hlásím, že mám nafocenou další kavárnu. To znamená, že mé oblíbené 3 jsem vyčerpala a teď se musím odhodlat jít i do té, kterou považuju za čistě letní, protože chci udělat kombinaci zimní-letní. Neasi

Dny v Olomouci znamenají spoustu kafíček, dortíčků a domácích toustů. Dny v Hradci zase maminky jídlo a rodinné večeře v restauracích. Tohle je tak nějak klasika, krémová česneková polévka a steak. Jinde zase burger, kterej se sice dobře fotí, ale jí se naproto idiotsky, proto si ho už zase dloooouho nedám. Některý jídla by se fakt měly podávat i s návodem na to, jak je jíst jako člověk.
Ukázka dvou outfitů, co mám momentálně nafocené v zásobě a nevím, kdy se na ně konečně dostane řada.

To jsme si zase jednou dali bubble tea. Až mě to napadne znova, seberte mi, prosím, všechny peníze. Nevím, proč je kolem toho takovej poprask. Chemickej roztok (čaj teda rozhodně ne!) s kuličkama, co musíte lovit brčkem a stejně vám tam nakonec zůstanou na suchu a vy taháte vzduch jak pako. Ale tak aspoň ty kuličky jsou docela dobrý, když prasknou. Ale špatně nám z toho bylo oběma. Z jednoho kelímku napůl, Fuj. Nedávejte si to. A jestli Vám to náhodou chutná, tak mi řekněte, kde a jakej si dáváte, protože já jen kroutím nevěřícně hlavou!
Abych nevypadal až moc slušně, tady je ukázka alkoholových dýchánků. Punč na našem kouzelném a milovaném náměstí. Drinky v nově objeveném baru, kam bych nejradši chodila obden (ovšem s těma cenama to není zrovna student-friendly). A mojitka v dalším super baru, kam občas uprostřed noci zajdeme na nachos. A jo, je mi potom pak zbytek noci blbě, ale ony jsou tak dobrý, že to za to snad i stojí a nedá se odolat.
Jedno new in okénko, což mi tak připomíná, že jsem dlouho žádný takový článek nedělala a možná to brzy napravím! Každopádně na tenhle svetr jsem si odložila stranou peníze a dlouho ho zvažovala. Nakonec ale vyhrála touha po hladícím materiálu, ve kterém je jako v peřince a nejradši bych z něj nikdy nevylézala. Ale tuším, že to vám řekne každá, která ho vlastní :) a zelený lak, ze kterého jsem byla hrozně nadšená, ale zatím jsem ho měla jen jednou. No co, stane se.
Občas dostanu chuť si s nehtama pohrát víc než jindy. Tohle je moje oblíbená technika, kterou jsem odkoukala od mamky nehtařky. 
Na závěr jedno selfíčko aka ukázka toho, jak bojuju se zimou. Koupila jsem si už druhej rolák. Tenhle je ze sekáče (!!!!) a hřeje dokonale. Navíc ty zastrčený vlasy mě strašně bavěj. Jo a touhle šálou vás asi budu otravovat celou zimu, tak se na to připravte, haha. 
A konec. Čau ahoj a dobrou. A pokud se vám zdálo, že jsem se dnes vyjadřovala nějak jinak, tak to bude asi tou pokročilou hodinou, ve kterou to píšu nebo prostě proto, že mám dnes zvláštně veselou náladu a chtělo se mi psát a psala bych dál a dál až do rána. Takže...tak.

Update: Dom by Dom už je i na facebooku, tak vás tam moc ráda uvidím !

0 comments: